Jestli jste ještě na tomto hřišti nehráli, pak Vám doporučujeme jej vyzkoušet. Háje jsou dobrá alternativa např. k tzv. Olšovkám, které jsou od hřiště coby kamenem dohodil. A to hlavně cenou green fee. Za celodenní fee tu ve všední den zaplatíte 500 Kč, o víkendu a svátcích pak připlatíte jen stokorunu! A pak že je golf drahý sport! Před pár dny zde dokonce otevřeli novou klubovnu, takže novota je tu cítit ze všeho. Klubovna sice není zdaleka tak velká jako ta u slavnějšího a většího karlovarského souseda, ale pro účel, pro který byla stvořena, jistě dostačuje. Pouze v případě, že by se někdy v budoucnu dostavěla druhá devítka, může v ní být po turnaji poněkud těsno. Její dominantou je pod stropem zavěšený skif, který věnoval Marek Eben, protože mu doma prý znatelně překážel. Jeho umístění v klubovně má údajně ale i další prozaický důvod – a kdo někdy ve skifu jel, hned pochopí. Skif, stejně jako golfová hra, je velmi vrtkavou záležitostí a nikdy není předem jasné, kdy se slibně vypadající jízda, změní v hodně mokrý zážitek.
Určitým negativem je skutečnost, že se hřiště poměrně složitě hledá. Na první značení jsme narazili až těsně před vjezdem na parkoviště. Předtím jsme se museli spolehnout jen na navigaci, která nás sveřepě vedla na protější kopec, ze kterého jsme naštěstí hřiště identifikovali a tak jej nakonec i našli. Podle informace, které se nám dostalo, je to způsobeno neochotou místní správy komunikací povolovat umístění směrových cedulí na příjezdových komunikacích. Takže rada pro ty, kdo jedou na hřiště poprvé. Nastudujte si příjezd pomocí GOOGLE MAPY, což můžete i díky prezentaci hřiště na našem webu. Návštěvníka jistě potěší nové, velkokapacitní vyasfaltované parkoviště. Podle jeho velikosti by se dalo předjímat, že tady ta osmnáctka někdy možná přeci jenom bude…
Po příchodu do klubovny a běžného odbavení pro hru jsme usedli na terasu a protože nám zbývalo ještě trochu času do startu, obdivovali jsme při konzumaci chlazeného nápoje snažení flightu, který se právě blížil ke greenu ležícímu přímo před námi, resp. vpravo od terasy. Úžasná scenerie – z dálky se k Vám zvedá fairway, aby se těsně před zraky přihlížejících z terasy klubovny zalomila doleva ke greenu. Skvěle vyhlížející finiš. Ovšem, chyba lávky! Nejedná se o poslední, devátou jamku, jak jsme si mysleli, ale o jamku č. 3.
Final Hole? Ne! Sice hrajeme na Club House, ale je to jamka 3 |
Pro nás dost nepochopitelné, zvláště když řazení jamek počínaje čtyřkou a konče trojkou se přímo nabízí. Je jasné, že když tu dříve stávala malá budka s latrínou, coby klubovým zázemím, nikdo neřešil to, jak vypadá „final hole“. Dnes už je to ale jinak, je tu tzv. Club House. A před klubovnou musí být vždy poslední green! Zapravdu nám dává i paní Hofírková, spolumajitelka areálu, která nám po hře servíruje občerstvení: "Ano, uvažuje se o tom, že se pořadí jamek bude měnit. Ale vzhledem k tomu, že se kvůli úpravám na některých jamkách bude měnit normování, vezmeme to při jednom." Jak jsme se dozvěděli následně od marketingového manažera hřiště, Lukáše Souhrady, týkají se změny jamky 1 - posunutí žlutých odpališť dozadu, jamky 5 - umístění žlutých odpališť na kopec do lesa a jamky 7 - posunutí žlutých odpališť dopředu.
Pak se budou určitě tisknout i nové skórekarty, teď se hraje ještě stále podle těch původních, i když na hřišti už jsou změny uvedeny v život. Pouze v případě, že se hraje turnaj, se vrací odpaliště na svá původní místa kvůli dodržení normy hřiště. A určitě by mnoho z těch, kteří tak jako my, hrají hřiště poprvé, uvítalo detailnější plánek jamek u odpališť, zejména doplnění vzdáleností, protože u jamek 2, 3, 4, 6, 7 a 9 při první ráně nevidíte na dopadovou zónu. Samozřejmě, birdie karty jamek by byly už jen takovou třešinkou na dortu, ale to už opravdu je to poslední, co by mělo majitelům hřiště dělat vrásky na čele.
Důležitá jsou fakta o hřišti jako takovém. A tady musíme objektivně přiznat, že především díky zasazení jamek do terénu a jejich propojení se stávající vegetací, ale i kvalitou travních ploch se dostává hřiště na čelní pozice „devítijamkového peletonu“. Některé jamky si budete pamatovat dost dlouho. Například při překonání horizontu jamky 6 (většina hráčů musí ještě předtím odehrát druhou ránu, aniž by ještě vidělo na její dopadovou zónu) se Vám otevře dechberoucí pohled na její zbývající část. Krásná práce. Za herně hezké lze označit i jamky č.4, 7 a 8. Ostrovní devítka bohužel nám svou krásu tají až do posledního okamžiku, tedy do chvíle, kdy už máte druhou ránu odehranou. Kdo hřiště nezná, hraje ránu naslepo.
Jamka č. 7, posunutá žlutá odpaliště |
Až budete devítku hrát podruhé, už budete vědět jak na to. Ale možná na rozdíl od jiných se nám tato jamka jako nejhezčí nezdá. Co potěší ty, kteří nemají v oblibě hru z bunkerů - napočítali jsme jich na celém hřišti jen 10, z toho ale na jamce č. 2 jsou hned 3. Hřiště má potenciál na to stát se vyhledávaným cílem golfistů. Ty základní atributy na to má, stačí jen vylepšit několik drobných detailů, mj. vysvětlit obsluze sekačky, že když se hráč chystá k odpalu, nebo se na greenu koncentruje na putt (v našem případě spoluhráč na jamce 5 pokus do birdie-nedal), je poměrně nešetrné projet v 5metrové vzdálenosti s rachotícím monstrem. Nebo výhledově umístit někde v nejvzdálenějších místech úkryt před nepříznivým počasím. Tady jsme i trochu ovlivněni tím, že bouřky jsou v tuto dobu na denním pořádku. Ale vše se jistě časem doladí.
Více se o jamkách a jejich herním popisu dozvíte zde.
A na závěr snad už jen doporučení – určitě si jeďte Háje zahrát. Většina jamek je výzvou, okolní příroda je balzámem na duši a že se nám nezdá to, jak jdou jamky za sebou, Vám může být zcela jedno, protože na Vaší hru to nebude mít nejmenší vliv.
Hezkou hru!
Dušan Houdek, GOLFCOURSES.cz
Green jamky č. 6