Jamka č. 12 – Jelení
PAR 5, HCP 1
A jsme na nejtěžší jamce hřiště. Pro tento pětipar je rozhodující první rána. Pokud zůstanete první ranou na fairwayi, pak správně zamiřte a vyhněte se vodní překážce, která na Vás čeká při dopadové zóně druhé rány. Fairway zde také nepatří k těm nejširším. Pokud jste tuto nástrahu překonali, čeká Vás třetí rána ze 100m vzdálenosti na poměrně malý green. Takže nic jednoduchého a odejít zde s parem je jistě úspěch.
Popis převzatý z webu hřiště:
Vždy od poloviny září do poloviny října si majestátní jeleni lesní vybírají nádherný prostor greenu na této jamce pro noční a ranní souboje o vedoucí postavení skupiny laní. Okolí greenu od nich bývá trochu „upraveno“, ale pro nás je velká čest, že nejmohutnější obyvatelé České republiky si vybírají právě rozlehlý green číslo tři jako dostaveníčko pro řešení svých sporů.
Na území Slavkovského lesa se původně vyskytoval jen jelen evropský (zvaný též lesní). Žila zde jeho místně původní západoevropská rasa, která se tu udržela dodnes. Některé jiné oblasti Česka takové štěstí neměly a tak tam najdete jen potomky nepůvodních jelenů ze všech koutů Evropy, kteří byli uměle vysazeni. Hluboké, málo přístupné hvozdy Slavkovského lesa ale zůstaly domovem pověstných trofejních kusů s mohutně vyvinutým parožím. Podle mysliveckých statistik se tu v letech 1954-2005 ulovilo celkem 240 medailových jelenů. Majestátním zvířatům se tu dobře daří díky souhře několika faktorů. Prvním byly rozsáhlé historické honitby, představované například lesy v majetku hraběte Schönburg-Waldenburga. Po jejich konfiskaci byl vytvořen vojenský výcvikový prostor Prameny, který zvířatům paradoxně zajistil výborné podmínky k množení. Ve stejné době navíc vznikla "železná opona", jejíž ploty slavkovským jelenům ztížily migraci směrem na západ. Jelen evropský se po 2. světové válce jen musel vyrovnat s tlakem svého asijského příbuzného jelena sika (zvaného též jelen japonský). Ten je o něco menšího vzrůstu a pochází z Dálného východu. Na přelomu 19. a 20. století byl jelen sika přivezen do Evropy, kde se výborně adaptoval. U nás byl chován především v oborách na Plzeňsku, odkud pak po válce v důsledku poškozeného oplocení a zanedbání chovů utekl. Ve Slavkovském lese byl jelen sika poprvé uloven v roce 1963 a od té doby jeho stavy stále stoupají. Podle správy CHKO začíná být přemnožený, a to i přes to, že je tu každý rok střeleno více než 160 kusů.